Google+ Followers

úterý 17. října 2017

Podnikové konektory společnosti CData

S aplikacemi, které se obejdou bez jakékoliv integrace, se již dnes často nesetkáme. Zajištění propojení s externími systémy či službami se tak stává pro vývojáře a programátory jednou z největších výzev. Znamená to opustit důvěrně známé vody vlastního kódu a spoléhat se na nabízená rozhraní a k nim dostupnou dokumentaci. Jedná se tak zpravidla o časově náročnou záležitost a čas jsou peníze.

To si uvědomila i společnost CData a přišla s řešením, které je jednoduché, a především rychle aplikovatelné. Myšlenku, na které je technologie konektorů založena, nejlépe charakterizuje slogan, který má společnost CData na svých webových stránkách: "Dívejte se na svět jako na databázi".
CData vytvořila mezivrstvu, která využívá nativní API integrovaných systémů, aby ji následně uživatelům zpřístupnila, jako by se jednalo o standardní relační databázi, se kterou lze komunikovat s využitím standardního jazyka SQL. Tím odpadá nutnost studovat nové protokoly či API, které se navíc neustále vyvíjí a mění. Speciálně pro vývojová prostředí Delphi a C++Builder pak vznikla (a je dále rozšiřována) sada ovladačů pro použití s populární technologií FireDAC.

RAD Studio a konektory CData

Použití v aplikaci

Instalace jednotlivých konektorů jsou dostupné přímo z prostředí Delphi, C++Builderu nebo RAD Studia. Stačí spustit "GetIt Package Manager", (Hlavní nabídka prostředí -> Tools -> GetIt) a pro rychlejší nalezení požadovaného ovladače použít filtrování (je zde přímo kategorie "Connectors") nebo vyhledávání. Následně již jen spustíte instalaci zvoleného ovladače kliknutím na tlačítko "INSTALL".
GetIt - Instalace zvoleného konektoru

Po dokončení instalace nalezneme vybrané konektory v paletě nástrojů, v sekci "FireDAC Links".

Zobrazení ovladačů v paletě komponent

Práci s konektory si můžeme ukázat na propojení s emailovou službou Seznam. Založíme novou aplikaci VCL a pro uživatelské rozhraní použijeme komponenty "FDConnecion", "FDTable", "DBMemo", "ComboBox", "FDGUIxWaitCursor", "DataSource" a "DBGrid".

Pro vlastní připojení k serverům společnosti Seznam použijeme komponentu TFDConnection, kterou si pojmenujeme například "EmailCnn":

procedure TwMain.btnConnectClick(Sender: TObject);
begin
  EmailCnn.Connected := False;
  EmailCnn.Params.Clear;
  EmailCnn.Params.Add('DriverID=CData.Email');
  EmailCnn.Params.Add('User=adresa@email.cz');
  EmailCnn.Params.Add('Password=heslo');
  EmailCnn.Params.Add('Server=imap.seznam.cz');
  EmailCnn.Params.Add('SMTPServer=77.75.76.48');
  EmailCnn.Params.Add('Port=993');
  EmailCnn.Params.Add('MaxItems=10');
  EmailCnn.Params.Add('SMTPPort=465');
  EmailCnn.Params.Add('IncludeMessage=True');
  EmailCnn.Params.Add('IsHTML=False');
  EmailCnn.Connected := True;
  FDTable.Connection := EmailCnn;
end;

Po úspěšném připojení je třeba zvolit, která data má aplikace zobrazovat. V praxi to znamená vybrat si z tabulek, které jsou pro daný systém (v našem případě email) definovány. Zde se buď musíme podívat do dokumentace, zvolit tabulku dle názvu v okně ObjectInspector (musí být vybrána komponenta "FDTable" a připojena k aktivní "FDConnection"), nebo můžeme využít vlastností technologie FireDAC, načíst dostupné tabulky z „metadat“ a nechat výběr na uživateli.

procedure TwMain.ComboBox1Click(Sender: TObject);
var
  tbName: String;
  i: Integer;
begin
  tbName := ComboBox1.Text;
  FDQuery1.Active := False;
  FDQuery1.SQL.Clear;
  if tbName.Length > 0 then
    FDQuery1.SQL.Add('select * from ' + tbName);
  FDQuery1.Open();
  DataSource1.DataSet := FDTable;
  DBGrid.DataSource := DataSource1;
  DBMemo1.DataSource := DataSource1;
  DBMemo1.DataField := 'MessageBody';
end;

Protože tabulky, se kterými pracujeme jsou pouze virtuální a neříkají nic o skutečné struktuře systému, není zpravidla možné jednoduše vložit data do některé z tabulek. Může zde být řada vazeb a integritních omezení.
Pokud se budeme držet příkladu s e-mailovým serverem, je celkem zřejmé, že vložením záznamu do tabulky odeslané pošty k odeslání zprávy nedojde. I toto však CData řeší databázovými prostředky. Podobně jako virtuální tabulky, vytváří ovladač také sadu uložených procedur. Do projektu tak stačí přidat komponentu "FDStoredProcedure" a napojit ji na dříve definovanou "FDConnection". Pro požadovanou operace pak již jen stačí zavolat příslušnou proceduru.

procedure TwMain.btnSendEmailClick(Sender: TObject);
var
  result: Integer;
begin
  FDStoredProc1.Close;
  FDStoredProc1.FetchOptions.Items := FDStoredProc1.FetchOptions.Items - [fiMeta];
  FDStoredProc1.StoredProcName := 'CData.SendMailMessage';
  FDStoredProc1.Prepare;
  FDStoredProc1.Params.ParamByName('To').AsString := 'adresa@embt.cz';
  FDStoredProc1.Params.ParamByName('Subject').AsString := 'Předmět zprávy';
  FDStoredProc1.Params.ParamByName('From').AsString := 'adresa@email.cz';
  FDStoredProc1.Params.ParamByName('MessageBody').AsString := 'Tělo zprávy';
  FDStoredProc1.Params.ParamByName('Attachment#').AsString := 'C:\TMP\Priloha.txt';
  FDStoredProc1.Params.ParamByName('IsHTML').AsString := 'True';
  FDStoredProc1.Open;
  result := FDStoredProc1.Params.ParamByName('MessageId').AsInteger;
  if result > 0 then
    ShowMessage('ID odeslané zprávy: ' + IntToStr(result));
end;

Aktuálně je k dispozici 83 ovladačů pro populární podnikové systémy z oblastí ekonomiky, účetnictví, řízení vztahů se zákazníky (CRM) nebo řízení podnikových zdrojů (ERP). Dále jsou zde obsaženy konektory pro cloudové služby, platební systémy, datové formáty či sociální sítě.
Konektory nejsou nabízeny jednotlivě, ale v sadách. Vybrat si můžete variantu Enterprise nebo více vybavenou Enterprise+. Sada Enterprise obsahuje:

Sada Enterprise

V sadě Enterprise+ naleznete navíc ještě tyto konektory:

Sada Enterprise Plus



čtvrtek 31. srpna 2017

Vývoj databázových aplikací VII

Metadata

Ne vždy je možné programovat komunikaci s databázovým strojem "natvrdo". Důvodem může být, že chceme navrhnout aplikaci tak, aby se byla schopna vypořádat s případnými změnami ve struktuře databáze, nebo chceme poskytnout uživateli možnost sestavovat některé dotazy takzvaně "Ad-Hoc" (tedy v daném okamžiku).
Aby bylo možné sestavit funkční SQL příkaz, musíme mít přístup k "metadatům", které popisují strukturu a vlastnosti jednotlivých objektů databáze. Tyto informace můžeme zjistit hned několika způsoby.

Systémové tabulky

Každý databázový stroj si udržuje informace o objektech, které spravuje. Tyto informace jsou dostupné v závislosti na typu databáze prostřednictvím systémových tabulek, pohledů a procedur. Například seznam existujících tabulek tak lze zjistit spuštěním standardního SQL dotazu:

Oracle:
SELECT owner, table_name FROM dba_tables;
MSSQL:
SELECT * FROM INFORMATION_SCHEMA.TABLES;
Sybase:
SELECT * FROM sys.objects WHERE type = 'U';
InterBase / Firebird:
select rdb$relation_name from rdb$relations
where rdb$view_blr is null and (rdb$system_flag is null or rdb$system_flag = 0);

Na první pohled je zřejmé, že tento přístup má dvě úskalí. Abychom mohli získat informace o existujících objektech (které neznáme), musíme znát strukturu systémových tabulek. A co je horší, řešení založené na systémových tabulkách je "svázáno" s konkrétním databázovým strojem. Z hlediska přenositelnosti tedy nic moc.

Komponenty FireDAC

FireDAC se snaží na rozdíl od systémových tabulek nabídnout obecný koncept, co nejvíce nezávislý na databázové platformě. Protože databázové stroje mohou mít různou architekturu a jednotná není ani terminologie dodavatelů, vychází FireDAC z obecného uspořádání:

Obecná struktura databázového serveru


Komponenty FireDAC nabízí hned několik způsobů, jak je možné
informace o struktuře databáze získat.

1) Na úrovni připojení

Pokud potřebujeme informace o aktuálním připojení (k jaké databázi je aplikace připojena, pod jakým účtem apod.), stačí zavolat funkci "GetInfoReport". Ta vrací seznam hodnot, kterou zapíše do určené proměnné typu "TStrings". Pokud tedy jako parametr této funkce použijeme odkaz na řádky komponenty "TMemo", dojde k zobrazení všech požadovaných informací.

Příklad 1: načtení informací z "GetInfoReport"

procedure TForm1.btnGetCnnInfoClick(Sender: TObject);
begin
  FDCnn.GetInfoReport(mCnnInfo.Lines);
end;

Výpis vlastností DB připojení

 Pro zjištění informací o jednotlivých objektech pak můžeme využít konkrétní funkce:

GetCatalogNames - pro přehled instancí, katalogů nebo databází, které server spravuje.
GetSchemaNames - pro seznam schemat, jmenných prostorů nebo vlastníků objektů ve vybraném katalogu.
GetTableNames - pro seznam tabulek ve vybraném katalogu a schematu.
GetFieldNames - pro seznam sloupců určené tabulky.
GetKeyFieldNames - pro seznam sloupců obsažených v primárním klíči.
GetIndexNames - pro seznam indexů určené tabulky.
GetPackageNames - pro seznam balíčků ve vybraném katalogu a schematu.
GetStoredProcNames - pro přehled uložených procedur obsažených ve zvoleném balíčku.
GetGeneratorNames - vrací přehled generátorů primárních klíčů.
GetLastAutoGenValue - vrací poslední hodnotu generátoru, sekvence nebo autoikrement určeného sloupce.

Vstupní a výstupní parametry:
Všechny uvedené funkce předávají seznam názvů objektů do určené proměnné typu "TStrings".

TFDPhysObjectScopes
osMy - zahrne do seznamu objekty přihlášeného uživatele
osSystem - zahrne do seznamu systémové objekty
osOther - zahrne do seznamu ostatní objekty

TFDPhysTableKinds
tkSynonym - zahrne do seznamu synonyma
tkTable - zahrne do seznamu tabulky
tkView - zahrne do seznamu tabulkové pohledy

Pattern
Umožňuje specifikovat název objektu za pomoci textového řetězce. Syntaxe je shodná se standardním SQL operátorem "Like", kde '%' nahrazuje libovolný počet znaků a '_' právě jeden libovolný znak.

Příklad 2: Získání přehledu všech tabulek v DB InteBase:

FDCnn.GetTableNames('', '', 'FI%', ListBox.Items, [osMy, osSystem], [tkSynonym, tkTable, tkView], True);

Pozn.: InteBase nevyužívá členění do Katalogů a Schemat. V takovém případě se jako parametr použije prázdný řetězec.

2) Komponenta "FDMetaInfoQuery"

Dalším způsobem, jak za běhu zjišťovat informace o databázových objektech je použití komponenty "FDMetaInfoQuery". Jedná se o standardní "DataSet", jehož obsah lze snadno konfigurovat za pomoci vstupních parametrů.
Typ objektu, jehož metadata potřebujeme získat, určuje parametr "MetaInfoKind". Jeho hodnota může být mkNone, mkCatalogs, mkSchemas, mkTables, mkTableFields, mkIndexes, mkIndexFields, mkPrimaryKey, mkPrimaryKeyFields, mkForeignKeys, mkForeignKeyFields, mkPackages, mkProcs, mkProcArgs, mkGenerators, mkResultSetFields nebo mkTableTypeFields.

Příklad 3: Zjištění informací o sloupcích tabulky FIRMA

procedure TForm1.btnFindClick(Sender: TObject);
begin
  FDMetaInfoQuery1.Active := False;
  FDMetaInfoQuery1.MetaInfoKind := mkTableFields;
  FDMetaInfoQuery1.ObjectName := 'FIRMA';
  FDMetaInfoQuery1.Wildcard := '';
  FDMetaInfoQuery1.Active := True;
end;

Zobrazená datová sada

3) Objekty "FDTable", "FDQuery" nebo "FDStoredProc"

Pokud známe jméno tabulky nebo uložené procedury, můžeme získat podrobné informace přímo ze získané datové sady.

Příklad 4: Zjištění názvů sloupců z komponenty "FDQuery"

procedure TfrmMain.ButtonGetFields(Sender: TObject);
var
  AList: TStringList;
  i: Integer;
begin
  AList := TStringList.Create;
  FDQuery1.GetFieldNames(AList);
end;

Příklad 5: Zjištění vstupních parametrů uložené procedury:

procedure TfrmMain.ButtonGetSPParams(Sender: TObject);
var
  i, n: Integer;
  pname: String;
  pType: TParamType;
begin
  n := FDStoredProc1.ParamCount;
  for i := 0 to n - 1 do
    begin
      pname := FDStoredProc1.Params[i].Name;
      pType := FDStoredProc1.Params[i].ParamType;
      if pType = TParamType.ptInput then
         Memo1.Lines.Add(pname);
    end;
end;

Pokud potřebujete navrhnout aplikaci tak, aby se dokázala pružně přizpůsobit případným změnám ve struktuře databáze, nabízí Vám RAD Studio a FireDAC víc než dostatečné možnosti, jak toho dosáhnout.

čtvrtek 13. dubna 2017

Příliš dlouhé cesty

Při instalaci RAD Studia, Delphi nebo C++Builderu se můžete setkat s chybovým hlášením "Maximum Path Length Limitation". Překročení maximální délky proměnné PATH bývá zpravidla způsobeno větším počtem instalovaných aplikací. Už samo RAD Studio, Android SDK, Windows SDK a doplňkové komponenty z maximálního limitu dokáží ukrojit notnou dávku :-).

Chyba v PATH

Problém se také často objevuje při přechodu na vyšší verzi RAD Studia. Standardní odinstalace bohužel nepotřebné záznamy z PATH neodstraňuje, a tak proměnná postupně bytní:

Proměnná PATH před úpravou

Řešení

1) Odstranění nepotřebných záznamů
2) Nahrazení opakujících se sekvencí proměnnou - Cesty k souborům, které RAD Studio pro svůj běh využívá se liší až v poslední části textového řetězce. Opakující se část je tak možné jednoduše nahradit pomocnou proměnnou. Například tedy:

Domovská složka RAD Studia „C:\Program Files (x86) \Embarcadero\Studio\19.0“ = RX
Uživatelská složka „C:\Users\Public\Documents\ Embarcadero\Studio\19.0“ = RXU

Přidání pomocné proměnné

Výsledný obsah proměnné PATH tak může vypadat následovně:

Proměnná PATH po úpravě

3) Navýšení limitu pro proměnnou PATH - Windows 10 (ve verzi Anniversary Update a novějších) umožňuje povolení „dlouhých cest“ a definovat proměnnou PATH delší než 260 znaků. Ale pozor: aplikace typu Win32, které nemají ve svém manifestu nastaveno „longPathAware“ na „true“ pak nemusí být schopny cesty z proměnné PATH načíst.


Povolení dlouhých cest


Kde se PATH nastavuje?

  • Ve Windows 7: Počítač->Vlastnosti->Upřesnit nastavení systému->Upřesnit->Proměnné prostředí
  • Ve Windows 10: Klikněte pravým tlačítkem myši na ikonu Windows a z nabídky vyberte „System“. V okně, které se otevře, zvolte „Upřesnit nastavení systému“. Ve vlastnostech systému pak klikněte na tlačítko „Proměnné prostředí“. 
Nastavení PATH ve Windows 10

O proměnné PATH

Windows API definuje umožňuje nastavit maximální délku pro proměnnou PATH parametrem MAX_PATH. Z důvodu zpětné kompatibility pro Win32 aplikace je nastavena na 260 znaků. Délka 260 znaků je dána strukturou proměnné. Jedná se o písmenné označení úložiště, dvojtečku, zpětné lomítko, 256 znaků dlouhý řetězec a ukončovací "null" znak použité kódové stránky. Jedná se tedy 1+2+256+1=260 znaků, a to je vzhledem k možnosti používat dlouhá jména složek a souborů limit relativně snadno překročitelný.

pondělí 5. prosince 2016

Manuální odstranění starších verzí


Vúdú
Instalace vývojových nástrojů, které mají přece jen k operačnímu systému blíž, než běžné aplikace se neobejde bez zápisů do registrů Windows. Vezmeme li v úvahu jen množství nastavení pro vlastní prostředí, používané knihovny a překladače, jedná se o slušnou porci klíčů a parametrů. Řada zápisů je navíc "neveřejná", protože pomáhá chránit nástroj před jeho nelegálním používáním.

Mnoho vývojářů používá současně více verzí (například kvůli údržbě starších projektů), ale někdy přece jen potřebujeme staré verze odstranit. U nových verzí pomůže s odinstalací verze předchozí (týká se především Update, kde zachování předchozí verze postrádá smysl) sám instalátor. U verzí, které již mají svou "historickou hodnotu" je to ale právě vzhledem k zápisům v registrech trochu Voodoo.

Snad Vám tedy trochu pomůže seznam odkazů, které jsem posbíral a které obsahují návody od techniků Embarcadera na manuální odstranění starších verzí:

RAD Studio 10.2 Tokyo
https://community.embarcadero.com/article/articles-support/174-rad-studio/installation-registration/16501-manual-uninstall-of-rad-studio-delphi-c-builder-10-2    

RAD Studio 10.1 Berlin
https://community.embarcadero.com/article/articles-support/174-rad-studio/installation-registration/16235-manual-uninstall-of-rad-studio-delphi-c-builder-10-1-berlin

RAD Studio 10.0 Seattle
https://community.embarcadero.com/article/articles-support/174-rad-studio/installation-registration/16203-manual-uninstall-of-rad-studio-delphi-c-builder-10-seattle

RAD Studio XE8
http://support.embarcadero.com/article/44384

RAD Studio XE7
http://support.embarcadero.com/article/44074

RAD Studio XE6
http://support.embarcadero.com/article/43769

RAD Studio XE5
http://support.embarcadero.com/article/43390

RAD Studio XE4
http://support.embarcadero.com/article/43040

RAD Studio XE3
http://support.embarcadero.com/article/43023

RAD Studio XE2
http://support.embarcadero.com/article/43283

RAD Studio XE
http://support.embarcadero.com/article/43025

RAD Studio 2009
http://support.embarcadero.com/article/39426

RAD Studio 2007
http://support.embarcadero.com/article/37311

Pokud máte s odinstalací pozitivní nebo ne až tak pozitivní zkušenost, podělte se o ni s ostatními!

úterý 18. října 2016

Delphi a C++Builder Starter zdarma

Společnost Embarcadero na zatím blíže neurčenou dobu poskytuje slevu ve výši 100% na edice Starter nástrojů Delphi a C++Builder ve verzi 10.1 Berlin. Moderní prostředí pro práci s jazyky Object Pascal nebo C++ tak lze získat místo za původních 10 890 Kč zcela zdarma! Na rozdíl od všech ostatních produktů je edici Starter zdarma možno objednávat pouze na webovém obchodě společnosti Embarcadero (viz odkazy níže).

Co edice Starter nabízí

Starter edice nabízí zcela shodné prostředí jako vyšší edice. Je zde pokročilý editor kódu s našeptávačem, vizuální návrhář i knihovny VCL (Visual Component Library) a FireMonkey.
Lze vytvářet klasické i konzolové aplikace. Možnosti jazyka (ať již Object Pascalu nebo C++) nejsou nijak omezené. Jedná se tak o ideální nástroj pro ty, kdo se chtějí naučit objektovému programování nebo pro psaní nejrůznějších pomocných programů.

Delphi Starter Splash Screen

Postup pro uplatnění slevy a získání licence

1) Uplatněte slevu na webovém obchodě společnosti Embarcadero
Pro Delphi: https://www.embarcadero.com/app-development-tools-store/delphi
Pro C++Builder: https://www.embarcadero.com/app-development-tools-store/cbuilder

2) Vyberte edici Starter a zkontrolujte si, že výsledná cena je 0,- €

Výběr edice Starter

3) Svou volbu potvrďte stiskem tlačítka "Add to Cart"

4) Pokud již máte u společnosti Embarcadero založený účet EDN, přihlaste se pomocí tlačítka "Login". V opačném případě vyplňte do formuláře Vaše kontaktní údaje:

Registrační formulář

Nezapomeňte si vhodným způsobem uložit zvolené heslo. Bude Vám automaticky vytvořen účet EDN a zadaná e-mailová adresa spolu s heslem budou Vašimi přístupovými údaji!
Pro stažení instalace produktu pokračujte stiskem tlačítka "Download Now >".

5) Stáhněte si instalaci produktu.

Stažení instalace

6) Ve schránce zadané e-mailové adresy si vyzvedněte sériové číslo staženého produktu:

Licenční e-mail

7) Produkt nainstalujte. Dodaná licence je typu "Pojmenovaný uživatel". Získáváte tak oprávnění instalovat produkt na zvolené počítače (pracovní PC, domácí PC, notebook). Licence je vázána výhradně na uživatele a nesmí být sdílena s jinými osobami, uživatel rovněž nesmí používat stejnou licenci souběžně (tj. v jednu chvíli) na dvou počítačích.

Jaká jsou omezení

Cílové platformy - Delphi i C++Builder jsou multiplatformní nástroje, které umožňují překlad zdrojového kódu pro zvolený operační systém. Edice Starter podporuje pouze tvorbu aplikací pro 32-bitové Windows. Edice Professional přidává Win64 a Mac OS X. Pokud hodláte své aplikace šířit i na mobilní zařízení s operačními systémy Android nebo iOS, je třeba zakoupit edici Professional s Mobile Add-On balíčkem, nebo edici Enterprise.

Připojení k datovým zdrojům - Vývojové nástroje společnosti Embarcadero jsou vybaveny řadou technologií pro práci s daty. Aktuálně nejpoužívanější jsou FireDAC a IBExpress. Pro prezentaci dat se pak používají DataAware komponenty (VCL), nebo technologie LiveBindings (FMX). Edice Starter tyto vlastnosti nepodporuje. Pro lokální připojení (databáze je umístěna na stejném stroji jako aplikace) potřebujete edici Professional, pro připojení k databázovým strojům přes TCP/IP pak edici Professional s rozšířením FireDAC Add-On nebo edici Enterprise.

Komponenty - V edici Starter lze napsat prakticky cokoliv. Profesionální vývoj však přináší požadavky na daleko vyšší produktivitu. Většinou tak nedává smysl programovat to, co již existuje. Obrovskou předností nástrojů Delphi a C++Builder je široká nabídka hotových řešení dodávaných ve formě bezplatných či komerčních komponent. Proti vyšším edicím musíme u edice Starter oželet oblíbený návrhář výstupních sestav FastReport, komponenty IP*Works pro práci se síťovými protokoly nebo grafy TeeChart. I když obecně není licencí pro Starter "zakázáno" instalovat do prostředí externí komponenty, většinou tomu brání některá z technických omezení.

Licenční omezení - Edice Starter je komerční, časově neomezená licence. Přesto zde jsou určitá omezení. V rámci podniku smí být používáno nejvýše pět licencí. Uživatelé smějí prodávat aplikace nebo komponenty vytvořené pomocí edic Starter, roční příjem z prodaných licencí nebo služeb však nesmí přesáhnout ekvivalent 1000 amerických dolarů.
Bezplatně lze získat (stáhnout) pouze jednu licenci na jednu platnou e-mailovou adresu (EDN účet). Bezplatná licence neobsahuje službu předplatného a technické podpory.

Úplné porovnání dostupných edic nástrojů Delphi a C++Builder 10.1 Berlin naleznete zde.

Informace k instalaci

Přechod ze zkušební verze produktu - Je li na Vašem počítači instalovaná zkušební ("Trial") verze produktu, nejprve ji odinstalujte a z počítače odstraňte její licenční soubor (jeho název naleznete v aplikaci "LicenseManager", kterou lze spustit přímo z prostředí: hlavní nabídka -> Help -> License Manager).

Dejte si ale pozor: Nová instalace RAD Studia, Delphi nebo C++ Builderu hledá dříve instalované licence. Nalezne-li informaci o dříve instalované zkušební verzi, převezme automaticky její licenční informace (a to včetně data vypršení její platnosti). Uživatel není vyzván k zadání sériového čísla, nainstalovaný produkt neodpovídá zakoupené licenci a není tedy funkční.

Licenční manažer

Přechod na vyšší edici produktu - Společnost Embarcadero nepravidelně oslovuje uživatele marketingovými akcemi, které umožňují získat licence za výhodnější cenu. Pokud se rozhodnete zdarma získanou licenci upgradovat na některou z vyšších edic, je třeba dodržet následující postup:
1) Spustíme licenční manažer (viz výše). S jeho pomocí přidáte a zaregistrujete získané seriové číslo "vyšší" edice.
2) Stejně jako v případě zkušebních licencí z počítače ostraníme licenční soubor pro edici Starter.
3) Edici Starter odinstalujeme za pomoci nástroje "Windows Control Panel". Pokud instalujeme vyšší edici stejné verze, je možné přímo spustit instalační program, který předchozí instalaci odstraní automaticky.
4) Spustíme instalační program pro zakoupenou edici, který požádá o vložení nového licenčního klíče.

úterý 12. července 2016

Windows 10 (část 3.)

RAD Studio 10 Seattle a Windows 10 (část 3.)

Windows 10 jsou univerzálním systémem, který by měl být dobře použitelný jak na stolních tak přenosných zařízeních. Z obou světů se snaží nabídnout uživatelům jednak to nejlepší a jednak to, na co jsou uživatelé zvyklí. Na stolní počítače tak proniklo například centrum akcí, které jsem zmiňoval minule.

Centrum sdílení

Další podobnou funkcionalitou převzatou z "mobilního světa" je zjednodušení nejběžnějších uživatelských postupů (workflow). Ta byla zřejmě motivována snahou do jisté míry kompenzovat absenci klávesnice a myši u telefonů a tabletů, výrazně zpříjemnit práci však může i na PC. Vytvoříme-li v aplikaci nějaký obsah (data, obrázky, multimédia) a potřebujeme jej předat jinému programu, stačí zvolit možnost sdílet a vybrat aplikaci, které jej chceme předat. Odpadá tak nutnost na tabletu ne úplně pohodlného "copy - paste" nebo uložení a import souboru.

Centrum sdílení na mobilních platformách


RAD Studio 10.x umožňuje rozšířit aplikace o sdílení obsahu za pomoci nové komponenty "Sharing Contract". Některé časté operace tak lze podstatně zjednodušit, což ocení i uživatelé, kteří Windows 10 provozují na zařízeních bez dotykové obrazovky.

Sdílení obsahu mezi aplikacemi zajišťuje operační systém, v tomto případě Windows 10. Aplikace musí vytvořit v požadovaném tvaru "balíček dat" a odkaz na něj odeslat správci sdílení. Ten nabídne uživateli seznam cílových aplikací, které jsou registrovány a umí v balíčku obsažená data zpracovat.

Zpracování požadavku na sdílení

Komponenta "Sharing Contract" výše uvedené kroky "zapouzdřuje" a zjednodušuje tak jejich implementaci.


Delphi


Prvním krokem je vytvoření datového balíčku:

sc.ApplicationName := 'SCDemo';
sc.PackageName := 'SCDemoBalicek';
sc.DataTitle := 'Data sdílená aplikací SCDemo';

Následně je třeba balíček naplnit daty:

sc.DataTitle := 'SCTestData';
sc.IconFile := 'embfavicon.ico';
sc.LogoFile := 'delphi_red.png';
sc.ImageFile := 'eso.bmp';
sc.DataText := 'Nějaký zajímavý text';
sc.RtfText := 'Text ve formátu RTF';
sc.HTML = '<h1>HTML kód<h1>';
sc.WebAddress = 'http://www.embt.cz';

Nakonec balíček publikujeme, čímž je zároveň aktivován správce sdílení Windows 10:

sc.InitSharing;


C++Builder


sh->ApplicationName = "SCDemo";
sh->PackageName = "SCDemoBalicek";
sh->Description = "Data sdílená aplikací SCDemo";

sh->DataTitle = "SCTestData";
sh->IconFile = "embfavicon.ico";
sh->LogoFile = "cpp_red.png";
sh->ImageFile = "eso.bmp";
sh->DataText = "Nějaký zajímavý text.";
sh->RtfText = "Text ve formátu RTF";
sh->HTML = "<h1>HTML kód<h1>";
sh->WebAddress = "http://www.embt.cz";

sh->InitSharing();

Relative panel

Další novou komponentou, která ve VCL pro podporu Windows 10 přibyla je RelativePanel. Můžeme jej využít všude tam, kde je třeba přizpůsobit rozmístění či velikost prvků velikosti obrazovky. RelativePanel slouží jako kontejner, do kterého lze umisťovat další vizuální komponenty. Na jednotlivé komponenty lze následně odkazovat pomocí indexu, který jim byl v rámci kolekce přiřazen a stanovit jejich polohu vůči jiné komponentě nebo panelu samému. Možnosti jsou:


Delphi


Zarovnání k pravému, levému, hornímu nebo spodnímu okraji komponenty RelativePanel:
rp.ControlCollection[0].AlignLeftWithPanel := True;

Přichycení nad, pod, zleva nebo zprava k určené komponentě:
rp.ControlCollection[5].RightOf := Label1;

Horizontální nebo vertikální vystředění vzhledem ke komponentě RelativePanel:
rp.ControlCollection[9].AlignHorizontalCenterWithPanel := True;

Horizontální nebo vertikální vystředění vůči určené komponentě:
rp.ControlCollection[7].AlignVerticalCenterWith := Label2;

Pozor! Komponenta "RelativePanel" nehlídá možné křížové závislosti nebo protichůdné požadavky. Je proto vhodné ošetřit, aby nedošlo k například k překrytí ovládacích prvků nebo třeba k jejich posunutí mimo formulář.

Rozteč, tedy vzdálenost mezi prvky lze kontrolovat definováním okrajů jednotlivých prvků:
label1.Margins.Left := 20;


Info: Okraje (Left|Right|Top|Bottom) jsou přednastaveny na hodnotu 3.


C++Builder


rp->ControlCollection->Items[0]->AlignLeftWithPanel = True;
rp->ControlCollection->Items[0]->RightOf = Shape1;
rp->ControlCollection->Items[1]->AlignHorizontalCenterWithPanel = True;
rp->ControlCollection->Items[0]->AlignVerticalCenterWith = Shape1;
rp->ControlCollection->Items[1]->AlignLeftWithPanel = False;
label1->Margins->Left = 20;

ActivityIndicator

ActivityIndicator je náhradou za staré dobré "přesýpací hodiny". Protože umožňuje nastavení řady parametrů, vytvořila pro ně společnost Embarcadero samostatnou komponentu. Nastavit lze:


Delphi


// Barvu Indikátoru
  ActivityIndicator.IndicatorColor := aicBlack;
  ActivityIndicator.IndicatorColor := aicWhite;

// Vzhled (typ) Indikátoru
  ActivityIndicator.IndicatorType := aitSectorRing;
  ActivityIndicator.IndicatorType := aitMomentumDots;
  ActivityIndicator.IndicatorType := aitRotatingSector;

// Velikost Indikátoru
ActivityIndicator.IndicatorSize := aisSmall; //24 x 24 pixelů
ActivityIndicator.IndicatorSize := aisMedium; //32 x 32
ActivityIndicator.IndicatorSize := aisLarge; //48 x 48
ActivityIndicator.IndicatorSize := aisXLarge //64 x 64

// Rychlost animace    
  ActivityIndicator.FrameDelay := 30;

// Spuštění/ukončení animace
  ActivityIndicator.Animate := True;
  ActivityIndicator.Animate := False;

ActivityIndicator: varianty vzhledu


C++Builder


  ActivityIndicator->IndicatorColor = aicBlack;
  ActivityIndicator->IndicatorType = aitSectorRing;
  ActivityIndicator->IndicatorSize = aisSmall;
  ActivityIndicator->FrameDelay = 30;
  ActivityIndicator->Animate = True;

ToggleSwitch

Komponenta Toggle Switch je vhodnou alternativou ke komponentě CheckBox. Odhlédneme-li od vzhledu, je její hlavní předností použití na dotykových zařízeních, protože lze nastavit její velikost a lze ji tak pohodlně obsluhovat i "tlustými prsty".

Počeštěný ToggleSwit



Delphi


if TSAnimate.State = tssOn then
  ActivityIndicator.Animate := True;
 else
  ActivityIndicator.Animate := False;


C++Builder


 if (TSAnimate->State == tssOn)
  ActivityIndicator->Animate = True;
 else
  ActivityIndicator->Animate = False;

SearchBox

SearchBox je tvořen kombinací dvou v Delphi či C++Builderu běžně používaných komponent kterými jsou edit box a klasické tlačítko. Podle zvoleného nastavení může komponenta reagovat na stisk tlačítka (ikony) nebo na klávesu Enter. V obou případech je vyvolána událost "OnInvokeSearch".

Komponenta SearchBox


Delphi


// Inicializace vyhledávacího políčka
procedure TForm1.SearchBox1Enter(Sender: TObject);
begin
  SearchBox1.Text := '';
end;

procedure TForm1.SearchBox1InvokeSearch(Sender: TObject);
begin
  ShowMessage('Vyhledávám ' + SearchBox1.Text + ' ...');
  // kód pro realizaci vyhledávání
end;


C++Builder


void __fastcall TForm1::SearchBox1Enter(TObject *Sender)
{
  SearchBox1->Text = "";
}

void __fastcall TForm1::SearchBox1InvokeSearch(TObject *Sender)
{
  ShowMessage("Vyhledávám " + SearchBox1->Text + " ...");
}

K tomuto článku je k dispozici videotutoriál:



Zdrojové kody jsou k dispozici zde.

čtvrtek 23. června 2016

Knihovna FireMonkey

Přesto, že vývoji aplikací pro mobilní platformy jsem se již v některých příspěvcích věnoval, nebyl vysvětlen význam knihovny FireMonkey (někdy také označované zkratkami FMX nebo FM).

Co je FireMonkey


FireMonkey je aplikační platforma (knihovna komponent), kterou společnost Embarcadero poprvé přidalo do svých nástrojů ve verzi XE2. Jedná se o alternativu k populární VCL, která je určena výhradně pro rychlý vývoj aplikací pro Windows a je tak v mnoha ohledech závislá na službách poskytovaných operačním systémem.

Hlavním důvodem pro rozšíření vývojových nástrojů o knihovnu FireMonkey byla právě snaha nabídnout vývojářům možnost vyvíjet aplikace pro různá zařízení a různé operační systémy. Knihovna FireMonkey je napsána v přímo v jazyce Objec Pascal a pro přístup k hardware jsou používány knihovny cílového operačního systému. U Windows jde o GDI+/Direct2D, na Mac OS X je to OpenGL a na iOS pak OpenGL_ES. Většina vizuálních objektů knihovny je založena na přístupu "CustomDraw", který řeší jejich vykreslování na úrovni hardwaru. Přes instanci "Platform", která tvoří můstek mezi FireMonkey a zvoleným OS je pak realizována například práce s okny, myší nebo vybranými nativními ovládacími prvky. Přibližně 80 - 90% kódu je tak nezávislá na hostitelském operačním systému.

Aby použití vlastních prvků uživatelského rozhraní nemělo nepříznivý dopad na rychlost běhu výsledných aplikací, využívá FireMonkey v maximální možné míře výkonu grafických procesorů. Všechny operace pracující s grafikou běží na samostatném vláknu a výkon CPU je tak k dispozici pro zpracování aplikační logiky. Zapojení GPU kromě rychlosti přináší i přístup k řadě grafických funkcí, které lze využít k návrhu poutavějších a uživatelsky přívětivějších aplikací.

Knihovny FireMonkey a VCL (Visual Component Library) nejsou vzájemně kompatibilní a nelze je kombinovat v rámci jednoho modulu. Příčinou jsou některé rozdíly v jejich vnitřní implementaci.

Podporované platformy
Aplikace vytvořené za pomoci FireMonkey lze přeložit do nativního tvaru pro operační systémy:

  • Windows 32-bit (Intel)
  • Windows 64-bit (Intel)
  • Mac OS X (Intel)
  • iOS (ARM) + iOS Simulátor (Intel)
  • Android (ARM) + Android Emulator
  • Android (Intel, s využitím libhoudini)

Hlavní rozdíly mezi FMX a VCL

Použití vektorové grafiky


Knihovna VCL využívá rastrovou (bitovou, bitmapovou) grafiku, která je založena na popisu vlastností jednotlivých bodů, neboli pixelů. Ve FireMonkey je naopak většina vizuálních objektů "složena" z takzvaných primitivních grafických tvarů vektorové grafiky, jako je například obdélník, oblouk, kruh a další. Protože vektorová grafika na matematickém popisu grafických prvků, umožňuje bezproblémovou změnu měřítka, což je v době, kdy trh nabízí nekonečnou kombinaci velikostí a rozlišení zobrazovacích zařízení důležitá přednost.

Rastrová grafika

Rozměry, umístění prvků


Pokud v knihovně VCL nastavujeme šířku, výšku nebo například vzdálenost od okraje formuláře, musíme použít datový typ Integer. V opačném případě obdržíme chybové hlášení.

VCL - Chybové hlášení

FireMonkey v tomto případě těží z použití vektorové grafiky. Nejen, že umožňuje použití datového typu Float, ale místo pevné hodnoty lze použít takzvané animace (v inspektorovi objektů jsou označeny ikonkou okénka filmového pásu).

Zadávání rozměrů ve FireMonkey

Kódování barev


FireMonkey je určeno pro vytváření grafických aplikací. Zásadní je proto co nejširší podpora pro práci s barvami. Zásadním rozdílem v používání barev ve FireMonkey je využívání takzvaného "Alfa kanálu", neboli průhlednosti.

Rozdíly v kódování barev VCL a FireMonkey

Všechny parametry přístupné během návrhu lze samozřejmě nastavit i prostřednictvím kódu. Zde je třeba zohlednit rozdíly mezi knihovnami VCL a FireMonkey. Ty se týkají především již zmiňovaného kódování barev a jiného pojmenování barevných konstant.


Delphi


Knihovna VCL
Knihovna FMX

uses
  VCL.Graphics

var
  barva: TColor;

barva := clRed;
barva := 255;
barva := rgb(255, 0, 0);
barva := $0000FF;
uses
  System.UIConsts

var
  barva: TAlphaColor;

barva := claRed;
barva := $00FF0000;
barva := TAlphaColorRec.Red;
barva := TAlphaColors.Red;



C++Builder


Knihovna VCL
Knihovna FMX
#include <System.UIConsts.hpp>

void __fastcall TForm1::Button1Click(TObject *Sender)
{
  TColor b;
  barva = clRed;
  barva = 255;
  barva = rgb(255, 0, 0);
  barva = $0000FF;
}


#include <System.UIConsts.hpp>

void __fastcall TForm1::Button1Click(TObject *Sender)
{
  TAlphaColor b;
  barva = claRed;
  barva = System::Uiconsts::claRed;
  barva = TAlphaColors::Red;
  barva = 536870911;
}

Použití fontů


Ve VCL se velikost fontu určuje v bodech. Na palec připadá 72 bodů. Ve FireMonkey jsou velikosti fontů uváděny v DIP (Device Independent Pixel). Na palec připadá 96 pixelů. Při stejné velikosti písma tak bude text ve FireMonkey drobnější.

Porvnání velikosti fontů

Vztah předek rodič


VCL omezuje možnost nastavit objekt jako vlastníka pouze pro kontejnery jako jsou komponenty tříd "TForm", "TFrame", "TPanel" nebo "TDataModule". FireMonkey je v tomto směru mnohem otevřenější a prakticky kterýkoliv objekt může být vlastníkem libovolného jiného objektu. Implementace je možná nejen z kódu, ale často i vizuálně za pomoci okna "Structure Window":

Okno "Structure Window"